Nepatřím mezi automatické přikyvovače, spíš naopak a nemyslím si, že všechno, co je psáno, je také dáno. Ale když mi někdo dodá pár set stránek důkazů, nezbývá mi, než jeho pravdu uznat. Dostatek důkazů mi tentokrát poskytl John Holt ve své knize Proč děti neprospívají. Kniha psaná v 60.letech na základě amerických reálií se nám nemůže zdát vzdálenější. Přitom v průběhu celé knihy se mi otevírala řada vzpomínek na mé vlastní roky školního vzdělávání a hlavně jsem si uvědomovala jejich dalekosáhlé dopady i do svého dospělého života. Základní myšlenka, že škola spíš vytváří překážky učení než že by ho podporovala, je radikální, ale bohužel zřejmě pravdivá.

A jak trefně do toho zapadlo synovo nedávné běsnění – „Mám tolik povinností, musím trávit tolik času ve škole a nemám čas dělat to, co bych chtěl!“

Nebo poznámka z minulého týdne „Nevhodné chování při vyučování“, když problémem bylo přílišné nadšení v hodině zeměpisu ukázat, co všechno umí. Snad mu to neznechutí ten asi jediný předmět, který ho opravdu baví….

Většina rodičů samozřejmě nemůže své děti učit doma, ale dejme jim aspoň co nejvíc prostoru i mimo školu, aby se mohly učit to, co samy chtějí. Koučovací přístup nám v tom může hodně pomoci.

Vždyť, jak si můžeme být v dnešním měnícím se světě jistí, jaké znalosti budou v dospělosti opravdu potřebovat?